Stoupání na horu

Daleko na vyprahlém Jihozápadě stojí indiánská vesnice a za ní se tyčí z pouště vysoká hora. Vyšplhat na tuto horu znamenalo velký čin, a tak všichni chlapci ze vsi toužili, aby se o to mohli pokusit.

Staňte se nástrojem míru

Vždycky budu s vámi. Budu s vámi až do konce času. Nikdy s vámi nemohu nebýt, neboť jsem vámi a vy jste Mnou. To je pravda a všechno ostatní je falešná představa.

Kdyby

Bylo by hezké najít smrt,
Co pomíjivá byla by jak prd.
Bylo by hezké najít život,
Pln štěstí, krásný, plný výhod.
Jenže nepomíjí ani nevzniká nic,
Neb neexistuje rub a líc.
Není a nikdy nebylo cokoli dobrého,
Stejně tak i zlo je iluze nevědomého.
Hra a trapnost vše je to jen,
Nechme toho už, není noc ani den….

Pravda

Každá pravda má svého majitele,
Jako má dítě své rodiče
I pravda odněkud pochází

Je stvořena z toho co neovlivníme
Jako má dítě své rodiče (jako je dítě stvořeno z rodičů)
I pravda nepatří jen nám

Její hledání a nalezení se děje
Jako má dítě své rodiče (jako dítě poznává své rodiče)
Protože to patří k životu

S pravdou se zachází jakkoliv
Jako má dítě svoje rodiče (jako dítě se svými rodiči)
Tudíž je nestálá a nedefinitivní

Pravda není vždy to pravé
Jako má dítě svoje rodiče (jako dítě nemá vždy ideální rodiče)
A tak se nečlení na dobrou a zlou

Pravda je lež, fikce i dogma
Jako má dítě svoje rodiče (jako dítě neví jsou-li jeho rodiče praví)
Nelze se k ni tedy odvolat….

Hmotný projekt

Jak unikátním zdálo se býti stvoření hmoty
Co detailů bylo třeba myslí pro to připravit
Jaké očekávání pak nastalo mezi všemi bohy
Když první iluze začala předvoj dalších realit

Neskutečné počalo, náhle možné všechno je
Co dosud nebylo takto samo sebe spatřilo
A nová sféra vědomí nyní universem koluje
Teď je na nás jen, aby se mu šťastně dařilo

Hmotou o hmotu se tvoří krásný druh
Dalších poznání a radostí zkušenost
Jež chyběla bohům jako tělu duch
Bez níž není zlost ani laskavost

Spojením všech živlů, nelekej se magie
Utvořil se princip náhody a osudu
Které propojením s hmotou zdařile
Vykonává divy zla a dobra v souladu

Koho by jen napadlo, že vzduch je tón
Jež ohýbat bez zábran je tak skvělé
I prostor se využil pro hudební dóm
S hmotou tvořit zvuk je tak smělé

Tak jako hudba je jen hra, je tak hrou i život
Právě nyní teď a tady tu toto vstřebává
Vědomí z jiné hry hledající poznání plnost
S níž chaosu v myslích řád dopřává….

Na cestu

„Ať živly se opřou do člověka, řekli bohové;
ač je statný, pozná, že za vše musí děkovat,
a tak porozumí svobodě,
aby se mohl vydat tam, kam zatouží.“

Friedrich Hölderlin

Svoboda

„Dnes znají lidé, co se týče svobody, pouze její jméno. Chtějí se osvobodit od zákonů zbavit se každodenních starostí, nenávistí, ambic.
Kdo ví co to je svoboda? Nikdo

Ztráta

Sama sebe se teď ptám,
odpověď v tichu nenalézám.
A tak běžím z kopce dolů,
do údolí za tvým stínem
a tiše se tě ptám,
kudy a kam.

Tvá cesta hluboká,
tajemstvím zastřená,
avšak já to tuším,
bude tvrdě nádherná.

Ztráta tebe bolí děsně,
slza v oku jeví se ti směšně.
Avšak já tě chápu,
ale ve své duši se drápu.

Moje srdce plné ohně,
pobuřuje touhu v tobě.
Vodou hasím oheň,
vzduchem hojím rány,
zemí hledám stabilitu,
avšak nacházím jen ztrátu.

Boj o holé bytí

Když se sny rozplynou
zůstane vám vaše holá podstata.

Osamocená duše chodí vzhůru,
snaží se lézt po terénu.
Znovu pořád leze,
ono to nejde.

Chytá se každého kamene,
v ruce jí slabost zůstane.
Drásá sama sebe,
čím víc se vzdaluje.

Sama sebe…. zapomněla,
kdo a proč tu je.

Hledí vzhůru,
vrchol v nedohlednu,
Stále leze výš a výš,
Duše se pere víc a víc.

Třeba začne zase lítat,
duše rozdrásaná,
na padrť rozervaná.

Je tu sama,
asi se pustí,
začíná boj o holé bytí,
už není zbytí.

Co by se měli dnes lidé především dozvědět?

To, že jsou duše. Dnešní lidé jsou pohlcení svou lidskou rolí. Naše já je kosmickým hercem spojeným vždy s určitou postavou ve hře.